Zenit E

Ruský tank

Kdo se naučí fotit se zenitem tak se naučí fotit již se vším. Byla to moje první zrcadlovka se kterou jsem začal fotit. Zenit E se vyráběl v bývalém Sovětském svazu v letech 1965-1982. Bylo vyrobeno asi 8 milionů kusů. Tělo je zhotoveno z jednoho bloku hliníku. Je robustní a bohužel těžký jako tank. Něco přes kilo. Takže na dlouhé nošení to není. Výhodou je, že k provozu nepotřebuje žádné baterie. Je plně mechanická a k měření světla používá seleniové články. Je třeba vyzkoušet, zdali měření expozice ještě funguje správně. Stačí porovnat s jiným fotoaparátem a pokud to měří plus minus podobně, tak máte zelenou. Anebo na smartfounu si můžete stáhnout apku Light meter - free, která funguje jako externí expozimetr. Vřele doporučuji. Závěrka je plátěná jako hadraplán. Časy jsou skromné od 1/30s až 1/500 plus režim B. B znamená bulb režim. To jest zmáčknete spoušť a závěrka je otevřená dokud nepustíte spoušť. Používá se na focení v noci, kdy potřebujete čas v řádu vteřin. Třeba 30s. Nastavení časů se provádí černým kolečkem vpravo. Aby jste mohli otočit ovladač, musíte napřed lehce povytáhnout nahoru a pak otočit. Taková chytrá aretace. To mi přijde hodně cool. Počítadlo snímků je mechanické a po založení filmu musíte ručně nastavit na 0. Ještě popíšu kruhový ovladač vlevo. Nastavuje se s ním expozice. Většinou expozimetr nefunguje, ale můžete si zkusit pohrát. Kroužek s nápisem ASA/DIN představuje nastavení citlivosti filmu. ISO 100 (ASA). DIN znamená starší označení ISO. ISO 100 se rovná 21 DIN. Najdete uvedené na každé krabičce filmu. Připomíná mi to skoro nějakou šílenou matematickou rovnici. Vlak jedoucí rychlostí bla bla a vyhozený předmět rychlostí bla bla. Další otočný prstenec z vnější strany ovládá samotné nastavení expozice. Začnete s ním otáčet a uvidíte jak se pohybuje kolečko ve vyznačeném výseku expozimetru. Je to jak nějaká retro hra. Cílem je nastavit kolečko na čárku. Čárka se pohybuje podle množství světla fotografované scény. Když to spojíte můžete odečíst čas závěrky a clony. No jak sem psal výše je to jen hra, poněvadž na expozimetr po tolika letech není spolehnutí. Založení filmu je klasický rituál. Otevřít zadní dvířka, vložit cívku a založit začátek filmu. Natáhnout páčkou film. Zmáčknout spoušť. Zavřít dvířka a poté ještě dvakrát naprázdno cvaknout a máte hotovo. Resetovat počítadlo a jste ready to shoot. Po nafocení filmu vytáhnete vlevo rotační navíječku filmu (otáčíte po směru hodin) a musíte zmáčknout a držet čudlík vlevo od spouště. Ten vám umožní navíjet film do kazety. Kdybyste ho nedrželi, přetrhnete film. Než to vychytáte doporučuji otvírat dvířka ideálně v temné komoře. Ze začátku se mi stalo, že sem si nešťastně osvítil nedotočený film. A jak se fotí? Je to trochu masochismus. Je to jako jezdit veteránem. Žádná elektronika. Poctivá mechanika. Robustní díly. Je to rozdíl asi jako jet dnešním autem s ABS a voliči jízdních režimů versus jízda živočišným Mustangem, který ovládá pouze řidič. A o tom to je. Máte dobrý pocit, že jste ovládli něco plně mechanického bez pomocníků. Není to na každodenní focení. Trochu to bolí na krku, rameni. Pokud používáte externí expozimetr a dáte si práci s manuálním nastavením, tak se vám  objektiv Helios 58 mm o světelnosti 2 odmění příjemným retro lookem. Je vhodný na portréty při cloně 2 nebo 2.8. Můžete fotit samozřejmě vše co vás baví. Na sport to ale nebude. Na to je to pomalý veterán. Představa těch úkonů co je potřeba udělat než vyfotíte, předurčuje k focení spíše nehybných předmětů. Přikládám fotky fotoaparátu a ukázku foto toulky po pražském Karlíně. Jo a foťák pořídíte za pár šupů. Do 1000 i s objektivem. Někdy i méně. Stačí prohledat web.